Cesta mírně do kopce kousek od železniční zastávky. Domek přívětivě svítí do tmy. Pes radostně vyskakuje a naráží tlapami do pletiva.
Ještě kus cesty směrem nahoru je hospoda. Tam se schází partička a místní štamgasti. Vrchní přátelsky a rezignovaně na tlachy opilců točí pivo a občas taky něco zahlásí. Je naslouchající a na tváři má zasněný úsměv.
Nedaleko jsou zkroucené keře. A kameny.
Je zas podzim, zčervenalé tlející listí teď zakrývá tma a z dálky svítí baráčky a pouliční svítilny lemují cestu.
Lavička kousek od sochy, už jsem zapomněla čí. Balíme cigaretu.
A náměstí ve dne, kdy začne prudce vát vítr a trhá růžové květy ze stromu, které kolem nás v chuchvalcích tančí. Skočila jsem teď ve vzpomínce do jara?
Celý rok s tebou je zahalený tmou. Noci v hospodách a non-stopech, naše rozmluvy, tvoji kamarádi. Ležím a ty ťukáš do kláves počítače, Spousta mých kreseb je někde ve tvém šupleti.
Zátka od vína s malou kovovou figurkou kamzíka, kterou jsem ti koupila na výstavě starožitností. Světlo pod balkónem, které se samo od sebe rozsvítilo, když jsem ze shora odklepla popel.
Bílé ušpiněné ubrusy, ulepené půllitry a plné popelníky v Mánesu, kde jsme spolu seděli.
Spousta filmů s bojovým uměním, co jsme viděli.
Chci říct, bylo to s tebou fajn.
Ať se v nás rozsvítí lampy a svítí v noci.
Klip k tomuto příběhu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:
Gorillaz – „On Melancholy Hill“
Kdo jsem a co se děje
Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.
