Děkujeme, že nás David podporuje a fandí nám.
Akusticky nám zahrál společně s Ivou Pazderkovou na vernisáži výstavy, která se konala během prvního ročníku projektu.
Pro časopis Moje Schizofrenie, který jsme vydali v rámci druhého ročníku Čisté duše, jsme s ním udělali krátký rozhovor.
Proč podporuješ projekt Čistá duše?
Protože chci.
A co tě na tématu schizofrenie zajímá?
Nikomu bych to nepřál. Musí to být hrůza, ten propad do prostoru, který nevíš jestli je, nebo není. Teda jestli si to člověk, který schizofrenii má, uvědomuje.
A máš nějakou zkušenost s psychiatry, lékaři, se systémem sociální nebo zdravotní péče?
Ani ne. Nebyl jsem na nemocenský od roku 1982. Když mi něco je, snažím se dostat na doktory nějaké doporučení od známých. Bojím se jich. Mají nože, nůžky, pilky, drogy…
Jaká společenská nebo kulturní témata tedy vnímáš jako nejpalčivější?
Už dvacet let se motáme v korupčním bludišti, ve kterém je úplatných snad devadesát devět procent úředníků a politiků, které platíme z naší kapsy. To vidím jako problém č.1. A nikdo z těch hlavních korupčníků nesedí. Jak to?
V písni Sami, kterou jsi složil s herečkou Barborou Polákovou, zpíváš o tom, že za to může naše pasivita.
Vždycky jsem dělal občas politický písně, teda spíš protipolitický písně. Je to hnus. Jsme chudáci mezi kriminálníkama. Jeden prezident krade na zahraniční návštěvě, druhý chlastá jak dán. Škoda že onehdy nepoblil Svatováclavskou korunu, to by přebylo i ukradenou propisku toho mafiánskýho zametače.
Takže asi nemáš dojem, že se společnost vyvíjí správným směrem.
Snad v dlouhodobém horizontu, ale jde to ztěžka. Lidé jsou líní a nechtějí si odpouštět lákadla civilizace. Toužíme po tom mít se dobře, ale štěstí a spokojenost hledáme na špatných místech a ve špatném životním stylu.
