Pracovní terapeut v tréninkové kavárně Café Na půl cesty
K práci terapeuta se dostal úplnou náhodou přes inzerát na internetu, když se vrátil po pár letech z Velké Británie. Je pro něj důležité, aby práce, kterou dělá, měla nějaký smysl. Proto si vybral práci v sociální sféře, kde může dělat něco, s čím je spokojený a co stojí za to.
Do té doby se o téma duševního zdraví nijak zvlášť nezajímal, o to intenzivnější bylo procitnutí, které nastalo, když se s nemocnými seznámil. Od toho okamžiku se ve svém okolí snaží změnit mylné představy o tom, co pojmy blázen a duševní zdraví znamenají, že duševní onemocnění není postižení, ale nemoc, jako každá jiná.
Jako pracovní terapeut se v tréninkové kavárně věnuje lidem, kteří mají s duševním onemocněním přímou zkušenost. Tráví s nimi směny v kavárně, kde trénují praktické dovednosti. Zároveň je provází pracovní rehabilitací, zabývá se s nimi potížemi, které návrat do běžného života po hospitalizaci a průběhu onemocnění přináší.
Klientům se věnuje také individuálně jako patron. Na společných schůzkách mapují situaci, řeší, na co rehabilitační proces zaměřit, plánují cíle a postupy tak, aby se klientovi podařily uskutečnit životní změny, které si stanovil.
Říká, že práce v této profesi je hodně náročná, ale sama o sobě dokáže nabít a naplnit.
Za relaxací a odpočinkem nemusí chodit daleko. Café Na půl cesty se po setmění promění v místo, ve kterém si milovník koncertů přijde na své. Baví ho hudba, která se v kavárně hraje, že je multikulturní a nebojí se žádného žánru.
Nafotil: Jan Kokeš
Text napsala: Michaela Streitová
