Skupina vědců v bílých pláštích zkoumá lidské bytost na Karlově. Kdo je neklidný, dostane injekci. Chodili jsme kdysi do botanický zahrady malovat křídama rododendrony. Filip Y. měl úsměv Klause Kinského. A Kateřina žila ve světě lemurů se svítícíma očima. Houbičkový les.
A na bábovku z marjánky sedl Havran a nechce odletět. Kolem folimanský zdi chodí stará Barbie.
Na Zábradlí se svítí. Kašna před ním je osvětlená. Dřevěný vrata. Vchod naproti. Chodí sem i ten v kašpárkovskym, co umí triky s kartama. A cinká rolničkama.
Jako dítě jsem sbírala s babičkou kaštany kousek od Bílkovy vily. Pak jsme do nich píchaly sirky. Ten vánoční stromek nádherně svítí. Mám ráda noc. Na apolinářský porodnici sedí Vrána. Sochy ve dvorech. V tajemnejch pražskejch dvorech.
Jako děti jsme hráli svý hry. A nebáli jsme se. Přišli jsme domů a byli v bezpečí. Bílý světlo televize a náš dvorek. Mámina lampička. Měly jsme černý ruce, když jsme sbíraly ořechy, pamatuješ? A jednou v zimě přinesla babička z balkónu kalhoty. Byly zmrzlý a stály.
Teď je můj domov Samson.
Fotografie je od Jana Rybáře.
Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:
Kdo jsem a co se děje
Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.
