Svou psychickou nemoc vnímám asi tak od 20 let. Po opakovaných hospitalizacích jsem snad z nejhoršího venku, i když si trochu myslím, že hranice mezi stavem pohody a psychotickou atakou je někdy tak malá, že člověk může skončit na psychiatrii, ani třeba skoro neví jak. Naštěstí ve svých 41 letech už rozeznávám svůj stav natolik, že poznám, kdy na mne něco jde a jsem ochotný s tím pracovat, takže nemusím být vyloženě opět hospitalizovaný. I když jak říkám, člověk skončí někdy v nemocnici, ani o tom skoro neví a až časem se začne ptát: proč?
Psát jsem začal po tom, co mi v roce 1993 umřel děda. To na mne velmi negativně zapůsobilo a já začal hledat nový opěrný bod svého života a ten mi psaní poezie a prózy nabídlo. Našel jsem v něm zálibu natolik, že jsem se pustil i do scénáře o Pyšné princezně, tedy divadla pro děti a poněvadž jsem nechtěl nechat text jen tak vyšumět, využil jsem nabídky Čisté duše v akci Udělej krok a rozhodl jsem se, že zkusím nechat představení zrealizovat. Našel jsem divadelní spolek Rodinné divadlo, které je ochotné se hry ujmout a před Vánoci ji představit dětským divákům, jen potřebuje nějaké finance na vytvoření loutek a traileru, který by představení dále nabízelo potencionálnímu publiku.
