Když není co kouřit, dokuřujem vajgly. Černoška Nanja říká, že se tím přenášejí informace. Je to africká královna, šamanka (má slova), její bratr je milionář (real), koupil jí celý Karlov a s doktorem má děti (unreal).
Když rodila u Apolináře, zamilovala se a vyšla na ulici nahá.
B.B. baví sestru tak, že si dává spoďáry na hlavu. Smějeme se.
Boj s P.H. na kuřárně. Říkám: „Pojď se z legrace poprat.“. Následuje sled rychlých pohybů, skončíme tak, že se navzájem držíme pod krkem. Jedna holka křičí: „Nechte toho.“
Cvičím u postele jógu.Jde kolem Šístek a říká: „Co vy to tady provádíte za Budhajógu?“
„Už nebudu provádět,“ říkám. Je to jen vtip.
Jedna holka je tu kvůli laktačce. „Jak je to možný, že tu svoji holčičku někdy tak miluju a někdy tak nenávidim?“ opakuje. Když ji Š. kurtuje, říká mu: „Přivaž mě, dělej…“ Vlepí jí malou facku. „Tohle si nebudete dovolovat…“
Judita zpívá. Nemá ráda kouření, nechodí na kuřárnu. Nejradši by celý ten prostor s postelema a jídelnu přetvořila na nějakou svou tvůrčí dílnu.
Zpíváme s Juditou v jídelně ukolébavku. Venku je bouřka. Přidá se L. a když dozpíváme, řekne: „Teď jsme zachránily svět.“
Za oknem leje. Holky řikaj, že za to můžu já. Jdu za doktorem a řeknu mu to. Druhý den ho potkám. Je jasný den. Otočí se v chůzi přes rameno a řekne: „Tak co? Prší nebo neprší?“
Mladej hezkej sanitář jde s náma na zahradu. S Nanjou a Danou tam dostaneme záchvat smíchu, který nás spojuje. Sedí tam s námi a vypadá, že ho to baví.
Eliška je česká lvice. Studentka a křehká bojovnice. Je zvyklá budit zájem, ale vlastně ji to trochu děsí.
Doktorka na mě mrkne a řekne: „Neřešte minulost, řešte přítomnost.“ Jindy říká: „Už jste se mi líbila a už se mi zase nelíbíte..“
B.B. se Sofií blbnou na kuřárně. B.B. zpívá Dobrý den, majore Gagarine a S. to nahrává na mobil. Když B.B. zpívá, je legrační.
Večer B.B. říká: „to bude zas noc plná utrpení…“ Jde kolem Šístek a prohodí: „Noc plná vášně..“
Nanja říká o Daně, že je to psychiatrička z Bohnic, která jí mučila a že jí poznala podle prstýnku na noze.
Říkám to Daně, ta se nasere, vyjede na Nanju a práskne dveřma od kuřárny.
M. přivezou v noci. Vůbec nemluví. Leží v posteli naproti mně. Dívá se tiše na mě a rukou si zakrývá jedno oko. Říkám: „Já mám schizofrenii, chápeš, to neni prdel..“
Ve dne chodí pomalu vyděšeně po místnosti, trochu jakoby během chůze ztrácela balanc a dívá se kolem jak vyděšená kamera. Nevypraví ze sebe slovo. Snažím se s ní komunikovat psaním. Funguje to chvíli. Pak jdu na kuřárnu. Vidím ji za sklem dveří, rozzlobeně na něj položí ruku. Otevřu, ať jde dovnitř a dáváme jí cigaretu, ale začne se hrozně klepat, vypadá to, že neví, jestli si má sednout nebo ne, zůstane v postoji někde mezi. Dana tvrdí, že ji zná, ale nevěřim jí to.
Antonie je Ruska, v minulé práci ji ošklivě popálili, tak má fobii z lidí. Ale z nás ne, na Karlově se jí líbí, je spokojená..
A. je hodná. Kreslí barevné mandaly a vidí to jako zázrak
Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchov, poslechněte:
Hannah Cohen, „Sunrise“
Kdo jsem a co se děje
Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.
