Ulice. Holešovice. Obraz Zvířátka obdivují píču. Plakáty. Noc. Zvonky na dveřích. Musím přeplavat řeku, pak se mi splní, co si přeju. Pedro se vrací. Obrazce na ulicích. Eva Urbanová na plakátu. Odraz přítele v nočním autobuse, ale není to on. Chytají lišku do pasti. Bloudím po parku ve dne, ale jsem už jen zvíře, není kam se chovat. Monokl pod okem. Naháněčka. Agrese ve vzduchu. Přebíhání sem a tam po Hradčanský. Kam mě to vede? Kdo mě vede? Pohledy lidí. Sanitka. Policie. Strach o život. Nepřátelé. Přátelé. SS mě chce vyhodit z okna. Chůze naboso po ulici. Ztráta hrdosti. Deštníky, když neprší. Cikánská muzika na Střeláku. Sanitka naopak. Souložící pár na stromě. Vize oběšené kamarádky. Sanitáci jsou moje garde. Koláč spadlý na zem. Ztráta osobní svobody.
Je to jak stav vědomé denní náměsíčnosti. Následuju něco, něco mě někam vede, vidím věci kolem. Noční můry v bdění. Kdysi jsem udělala stejnou věc jako můj chlap, na kterého jsem si tehdy vzpomněla. Tenkrát jsme spolu nebyli, teď spolu jsme. Je to teda osud nebo náhoda, může se vám přece stát, že na někoho myslíte a pak ho potkáte za rohem…
Je myšlenka magnetická?
Jak můžou slavní lidé unést slávu?
Hrdinství na pokraji smrti
A nedostatek sebeúcty.
Chtěla bych být každý den o kousek lepší…
Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:
Kdo jsem a co se děje
Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.
